Historie Vojslavic
Neolit – v okolí Vojslavic žijí představitelé kultury tzv. trychtýřovitých pohárů. Dokladem jejich pobytu je kamenná sekerka z “pruhovaného křemene” (těží se jen na jednom místě na světě), dobývaného v Krzemionkach Opatowskich
Doba železná – někde v okolí existovala nevelká osada, pravděpodobně patřící k przewiorské kultuře. Její stopou je skříňový hrob, nalezený u ulice Ucháňské, a pohřebiště ve vsi Huta.
Časný středověk – v blízkém Novém Majdanu vzniká hrad.
XIII století – tímto územím prochází obchodní stezka z Krasnostavu do Horodla a dále na východ. Úroveň podzemní vody byla tehdy mnohem výše než dnes, a tak je místo, kde vznikne osada, ideální k obraně – představuje suchý ostrov obklopený močály a podmočenými loukami.
1399 – nejstarší zachovaná zmínka o Vojslavicích: “Vojslavice náleží Wronkovi.”
1404 – v seznamu studentů krakovské univerzity jsou zapsáni “Andreas, Nicolaus, Johannes, Roslay, heredis de Woyslawycze dioec. Chelmensis”.
1434 – zmínka o Vojslavicích jako o královské vsi, náležící k kumowské farnosti.
1437 – Vojslavice jsou prodány krakovskému vojvodovi, Janovi Ligeziowi erbu Czyžewských.
1439 – na sjezdu šlechty v Korczynu vystupuje Mikolaj Wroch z Vojslavic.
1440 – lokace města podle magdeburského práva. Středověký systém parcel okolo Rynku je dodnes viditelný.
1445 – první zmínka o vojslavických židech. Žili tam pak takřka 500 dalších následujících let…
1446 – ve Vojslavicích se koná VI. sněmík chelmského kraje. Účastní se ho mimo jiné chelmský vladyka Gregorius.
1450 až 1460 – ve Vojslavicích úřaduje první farář, jehož jméno známe – Jan.
Polovina XV století – výstavba hradu, dřevěného kostela a kláštera dominikánů.
1453 – první seznam obyvatel farnosti, zachovaný v lublinském konzistoriu.
1457 – umírá Jan Ligeza Czyžewski, město přebírá Jan Zaklika Czyžewski erbu Topór, vojvoda sandoměřský, a po něm jeho syn Jakub Czyžewski, kastelán chelmský.
1468 – první zmínka o kostele v Vojslavicích.
1480 – v albu studentů krakovské univerzity se objevuje “Stephanus Stanislai de Woyslawicze dioc. Chelmensis”.
1490 – nájezd Tatarů, kompletní zničení Vojslavic, je vypálen kostel.
1497 – na vojslavickém hradě se cestou na výpravu zastaví Velký Křižácký Mistr Jan von Tiefen.
1499 – Vojslavice získává do držení Hieronymus Czyžewski Zaklika erbu Topór.
1504 – osvobození města od veškerých daní na deset let.
1508 – Hieronymus Czyžewski Zaklika erbu Topór potvrzuje stará městská práva, financuje v něm kostel a tři cerkve, stanovuje tři poláky a jednoho rusína městskými purkmistry a pět poláků a dva rusíny stanovuje radními. Obyvatelé obdrželi právo uspořádat dva jarmarky: na den sv. Onufreho a na den sv. Kateřiny. Městské zápisy z té doby byly v roce 1915 odvezeny do Ruska a zatím nebyly nalezeny.
1510 – měšťané platí 11 různých daní…
1518 – existuje mlýn na mletí sladu a možná i pivovar.
1531 – první zmínka o synagoze. Židovské obec platí daň 15 florénů. Ve Vojslavicích fungují už tři mlýny.
1564 – ve městě žije 25 židů, fungují tam dvě kořalny a sedm mlýnských kol. Město má 224 domů,
1570 – epidemie moru.
1595 až 1608 – stavba farního kostela sv. Michala Archanděla.
1603 – epidemie moru.
1608 – epidemie moru.
1616 – Mikolaj Czyžowski financuje stavbu svatyně.
1627 – Vojslavice se stávají vlastnictvím Janusza z Lohojska Tyzkiewicze, vojvody kyjevského, a jeho dědiců.
1628 – ve Vojslavicích žije 11 kupců.
1631 – Jakub Brzezicki, zplnomocněnec Janusza Tyzkiewicze, vězní v zámeckých smradlavých kobkách šlechtice Vojciecha Niemieru, vsadil ho za “druhé dveře kde předtím zloději a Tataři sedávali.”
1636 – požár města, vyvolaný nájezdem kozáků a Rusů. Na registru škod se zachoval otisk první známé městské pečeti s jeho znakem. Když uvážíme, že v této době vládnul mír, tak je třeba připustit, že buď byla v dokumentech uvedena falešná příčina vzniku požáru, anebo byla původcem přepadení nějaká osamocená tlupa kozáckých darebáků…
1639 – další požár.
1640 – další požár.
1645 – opět požár.
1649 – počátek vzdělávání v městečku. Katarzyna Tyszkiewiczovna-Jelcowna odkazuje (nějaký majetek) církvi s tím, že část peněz bude určena na mzdu bakaláři, učícího děti číst a psát.
1655 – další požár.
1664 – další požár.
1667 – počátky lékařské péče. Ve Vojslavicích praktikují dva lazebníci.
1667 – Vojslavice kupuje Waclaw Hulewicz z Koniuch ve Volyni jako věno pro svou dceru Katarzynu Agnieszku, která se vdala za Stanislawa Stefana Czarnického z Czarncy, polního korunního písaře (bratrance hejtmana toho samého jména).
1668 – další požár.
1672 – Švédi dobývají městečko a vypalují kostel. Po válce ho majitel obnovuje na tom samém místě, ale v barokním stylu.
1687 – v městečku vzniká karmelitánský klášter.
1703 – po Czarnieckého smrti dědí Vojslavice jeho dcera Zofie Aniela – žena Michala Potockého, vojvody volyňského, starosty krasnostavského a sokalského, a po nich jejich syn Felix Potocki, kastelán sloňský a starosta krasnostavský.
1725 – je postavena dřevěná cerkev sv. Praksedy (blízko ulice Krasnostavské). V roce 1793 už bylo zaznamenáno, že je “zcela zdevastována.”
1736 – požárem je zničen kostel. Jeho restauraci provádí vlastník nemovitosti Nikodem Woronicz.
1742 – další požár. Chelmský zemský sněm osvobozuje obyvatele na tři roky od daní.
1754 – další požár kostela…
1761 – ve Vojslavicích se objevuje sekta frankistů a je předstírána rituální vražda. V následném procesu je k smrti odsouzen rabín a čtyři další starší (představitelé židovské obce). Katarzyna Potocká Kossakowská buduje dům pro Chanellu Frankowou, ženu vůdce sekty, kterého v té době věznili v Čenstochové. Dochází k vyhnání ortodoxních židů a není vyloučeno, že i k pogromu. S těmito událostmi je spojen název rokle “Šibenice”. Jan Krystyjanczuk informuje, že kastelánová ve svém testamentu uvrhla kletbu na toho “kdo Vojslavice zdědí a židy do města vpustí.”
1762 – stavba pěti kapliček na výjezdových cestách z města. Financovala je Marianna Danilowiczowá. Kapličky mají město chránit před kletbou rabína, odsouzeného k rozčtvrcení.
1763 – epidemie černých neštovic.
1766 – umírá Felix Potocki, majetek dědí jeho dcera Humbelina Kurdwanowská.
1771 – stavba nové, zděné budovy uniatské cerkve, zasvěcené sv. Eliášovi Prorokovi. Stojí dodnes.
1773 – knihovna, náležící ke kostelu, má padesát knih.
1777 – farní škola zaměstnává dva učitele.
1779 – ve Vojslavicích existuje vinice.
1779 – požárem je zničena cerkev sv. Onufreho (u ulice Grabowiecké). Požár pustoší značnou část města. Jeho stopy se zachovaly v kulturních vrstvách, objevených během kopání základů pro novou lékárnu v jižní části náměstí.
1780 – nová majitelka Vojslavic, Humbelina Kurdwanowská, znovu buduje město, zve židy k novému usídlení ve Vojslavicích, buduje synagogu a kahal (židovskou obec). Možná, že právě z této doby pochází budova chederu (židovské školy), která se zachovala dodnes.
1783 – Humbelina Kurdwanowská umírá ve vojslavickém zámku. Ze zámku se stává ruina a v roce 1819 městský dozorce Badowski doporučuje, aby se materiálem ze “starého zámčiska” vydláždil rynek. Oltář ze zámecké kaple je přenesen do kapličky při farním kostele.
1790 – Vojslavice kupuje chelmský kastelán Wojciech Poletyllo, a po něm připadnou jeho dědicům – syn Alojzy a vnuk Leopold. Jako majitel městečka vystupuje také Wojciechův bratr Tytus. Wojciechovi potomci užívají jméno Poletyllo a (pravděpodobně nelegálně) hraběcí titul.
1792 – Vojslavicemi procházejí oddíly dobrovolníků, mířících k Dubince.
1793 – za městem je zřízen katolický hřbitov rozdělený na část jižní – latinskou a severní – uniatskou.
Počátek XIX. století – Vojslavice mají asi 1000 obyvatel. Chelm jich má 2400. Hrabě Wojciech buduje klasicistní palác.
1803 – přestává existovat farní škola.
1823 – ovčín, patřící Poletyllům, je jedním z největších a nejmodernějších ve vojvodství.
1827 – Poletyllo dává do provozu pivovar, kořalnu a textilní továrnu.
Okolo roku 1830 – u ulice Ucháňské blízko cesty do Huty vzniká moderní hospodářský dvůr, společně s čeledníkem pro zaměstnance.
1831 – za povstání (proti Rusům) je zabaven zvon z farního kostela. Informace o osudech obyvatel městečka chybí.
1834 – požár ničí osadu i s palácem Poletyllů.
1836 – hrabě Alojzy znovu vybuduje sídlo rodu.
1840 – další požár ničí kostel.
Okolo roku 1840 – obyvatelé Vojslavic budují u ulice Krasnostavské školu.
1846 – ještě jeden požár kostela…
1848 – farmaceut Karol Klossowski otvírá první lékárnu.
1854 až 1855 – epidemie cholery.
1860 – ve Vojslavicích už existuje pošta! Zachovaly se exempláře první polské známky, která tam byla orazítkována.
1863 – během “Lednového povstání” vniká do paláce oddíl Rusů. V boji s nimi je smrtelně raněn osmdesátiletý major Kuhn – veterán napoleonských válek. Zahyne i nezletilý bratranec dědice a jiní obyvatelé. Město je ostřelováno z děl a částečně zničeno.
Okolo roku 1864 – stavba oranžérie naproti paláce. Hospodářský dvůr se postupně rozrůstá. V letech 1882 až 1888 vznikají stáje, v letech 1891 až 1892 přístavba oranžérie.
1869 – ztráta městských práv.
1874 – po likvidaci unie je cerkev Eliáše Proroka přeměna na pravoslavnou.
1879 – vojslavický pivovar ročně vaří 514 věder piva.
1880 – Hrubešovští malíři Zin a Olechwier vymalovávají cerkev. Ze stovek Olechwierových malířských prací se dodnes zachoval pouze obraz vzkříšení Páně na stropě svatyně.
1885 – z materiálu, získaného z rozebrané cerkve sv. Onufreho, je postavena poslední vojslavická dřevěná cerkev – kaple zas. matce Boží Kazaňské (byla rozebrána v roce 1938 a na jejím místě byl postaven pravoslavný kříž).
Okolo roku 1890 – stavba nové synagogy.
1900 – kořalna ve Vojslavicích ročně produkuje 21 811 věder kořalky.
Konec XIX. století – ve Vojslavicích fungují: textilní továrna, dílna na výrobu zemědělských strojů, pivovar, kořalna, mlýn a dva hospodářské dvory.
1904 – vzniká první sbor dobrovolných hasičů.
1905 – další požár.
1905 – odhalení pomníku na počest Alexandra II. Nápis na soklu znící: “Blagoditělu – narod” vyjadřuje vděčnost sedláků za odstranění nevolnictví. V této době ve Vojslavicích také existuje stanice carské policie – mezi její úkoly patřila také ochrana pomníku před “vděčným lidem”,
1906 – vzniká pobočka Polské Matice Školské. Má 123 členů a disponuje rozpočtem 380 rublů.
1906 – vzniká záložna – první banka fungující ve Vojslavicích. Dr. Gorák tvrdí, že vznikla až v roce 1907 a informuje, že záložna poskytovala půjčky až do výše 300 rublů. Když uvážíme, že kráva tehdy stála 50 rublů, tak to bylo docela hodně peněz.
1915 – přes Vojslavice prochází fronta. Během mnohadenních bojů shoří část vsi, kostel je poškozen. Padlí vojáci byli pohřbeni v hromadných hrobech blízko místní části Zarowie. Vojslavice se stávají konečnou stanicí hrubešovské úzkokolejné trati D-029, obecná škola obnovuje činnost.
1918 – oddíl dobrovolníků POW odzbrojuje rakousko – uherské vojáky, sídlící v budovách statku a nádraží. Kromě zbrání a výstroje ukořistili také velké množství dřeva a zemědělských plodin, které okupanti nahromadili a připravili na odvoz…
1918 – stavba pomníku Tadeuszi Kosciuzkovi (na soklu po pomníku cara Alexandra II).
1918 – epidemie tzv. španělské chřipky.
1923 – umírá hrabě Francizek Poletyllo, poslední Wojciechův potomek v příme linii. Ohromný, leč upadající majetek odkazuje svému vzdálenému příbuznému Mikolajowi Poletyllovi, jehož neschopná správa rychle vede k rozprodeji majetku.
1923 – likvidace pivovaru.
1924 – oprava kostela.
Třicátá léta – stavba silnice do Chelmu se neskutečně vleče. Velkou důležitost má zato železnice. Vlaky do Hrubešova jedou dvakrát denně. Vozí také poštu. I přes odpor ředitele školy se rychle rozvíjí skautské hnutí.
1931 – před volbami dochází ve Vojslavicích k nepokojům a brutálnímu zásahu vojska.
1932 – Jan Krystyjanczuk jako první spisuje dějiny vsi. Jeho práce “Prokletí dědicové” vychází teprve v roce 1938.
1936 – ve Vojslavicích poprvé rozsvítí světlo elektřina. Baranowského mlýn dodává díky svému generátoru proud do několika hospodářství.
1939 – do Vojslavic (opět) přicházejí Rusové. Po krátkém pobytu ustupují a odevzdávají okres do rukou Němcům. Obyvatelé Vojslavic a okolních vsí zakládají buňky tajného odboje.
1942 – exekuce zhruba 100 židů na louce nad řekou Vojslavkou. Následkem toho, že židovské děti, které se ukrývaly na půdách, založily oheň, vzplane část mezi synagogou a Křížovkami. Okupanti likvidují úsek kolejí z Vojslavic do Uchání a Hrubešova. Poslední fragment této dráhy byl v provozu ještě v letech 1990 až 1993.
17.4.1944 – bitva o Vojslavice. Několik partyzánských oddílů spojilo své síly, v nerovném boji se brání proti desetkrát silnějšímu nepříteli, čímž zdrží “pacifikační” (čti: likvidační) akci Němců.
Červen 1945 – v blízké Hucie dokončují příslušníci NKVD a UB (polské tajné bezpečnosti) pacifikaci vesnice.
1945 až 1947 – v okolí Vojslavic operuje oddíl AK – WIN (tentokrát bojuje proti komunistům) pod vedením Henryka Lewczuka zvaného “Kladivo”.
1947 až 1952 – Vojslavice jsou opět elektrifikovány.
1956 až 1958 – palác Poletyllů je zbořen.
1961 – k užívání je předána nová budova školy.
1962 – je postaven vodovod. Velké meliorační práce dovolily částečně vysušit bažiny a podmočené louky.
1963 – okázalé oslavy 520 let existence Vojslavic.
1968 – částečně z materiálu ze zbořeného paláce je postaven Kulturní dům.
Osmdesátá léta – na území městečka probíhá velká výstavba. U Zámecké (dnes Školní) ulice je postaven moderní obytný blok, blízko autobusové zastávky je vybudován obchodní dům “Vojslav”. Bohužel, při stavbách nikdo nedbal o dokumentaci zbytků základů a sklepů dávných židovských domů.
Počátek devadesátých let – Vojslavice mají v celém vojvodství nejvíc přihlášených živností. Obec přijímá velké investice – je postavena čistička odpadních vod, v opravené synagoze nachází sídlo knihovna. Vedle ní vzniká moderní sídlo obecního úřadu. Je vyměněna střech cerkve. Vedení obce však také přijímá i řadu méně šťastných rozhodnutí – je zbořena stavba ukrývající zbytky zdí staré radnice, v dalších letech pak nešťastně řešené konservátorské práce vedly k úplnému zničení několika dalších zajímavých a ochranu si zasluhujících objektů.
Napsal Andrzej Piliuk, který přitom čerpal z publikací: dr. J. Góraka, B. Zimmera, K. Prožogo, J. Krystyjanczuka a kalendária ze strany “Panorama Kultur” www.pl.org.pl.
Přeložil a mírně upravil Ivo Poledník – ivopolednik@seznam.cz. Další informace najdete na straně http://www.wojslawice.fabryka.pl/. Poznámka překladatele: pokud se jméno obce nebo místní části vyskytlo v knihách o Jakubu Vandrovcovi v počeštěné podobě, použil jsem ho i já. Tedy, většinou… Pokud ne, nechal jsem ho v původní polské podobě. Za eventuální chyby v pravopisu polských jmen se omlouvám.
Categorised as: Další texty