Vandrovec.net

Vítejte v krajině, kde cizák zahyne

RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Kroniky Jakuba Vandrovce

RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Kroniky Jakuba Vandrovce, (pagi)

Kroniky Jakuba Vandrovce jsou povídkovou sbírkou, ve které najdete nejenom povídky. Všechno se tak či onak točí okolo postavy vojslavického staříka Jakuba Vandrovce a  jeho příhod. Nejsou to ovšem ledasjaké příhody, hned v první epizodě se ho snaží kdosi neznámý zabít, dokonce ho dostane do rakve. Jakub se ale z téhle šlamastiky vyhrabe, a to doslova – kamarádi mu před pohřbem dali do rakve lahev a střep z ní mu pomohl překonat hlínu, dělící ho od života.

Sbírka je zajímavým mixem, v některých povídkách nadpřirozený či fantastický prvek připomíná jen označení exorcista – amatér u Vandrovcova jména, v jiných se setkáte s duchy, přečtete si několik inzerátů, protokol o Jakubově zadržení, či recepty na výrobu hot dogu a ghost dogu.

Andrzej Pilipiuk našel spřízněné duše ve fandomu – ne však proto, že by psal žánrovou literaturu SFFH, ale proto, že i ty povídky, které jsou ne-SFFH, jsou psány ve fantaskní poloze a případní duchové tam spíše dokreslují atmosféru, než aby byli hlavními dějovými hybateli. Pilipiuk totiž ve skutečnosti píše o svých spoluobčanech a vynáší na povrch jejich životní traumata. Na rozdíl od Sinkiewicze – a obrazu jeho národa, jaký je u nás zavedený – neukazuje patos či furiantskou statečnost, se kterou třeba polská jízda útočila na německé tanky. Místo toho zvolil pohyb na hraně absurdity – dva gangy si nepovedeně předávají ukradenou jadernou hlavici, satanisté chystají černou mši s lidskými oběťmi, podnikatel si zařídil manufakturu doslova tchajwanského typu.

Pilipiukovy postavy – nemohu napsat hrdinové – jsou chybující, se svérázným vztahem k práci i k majetku, svému i cizímu, filozofové okamžiku. Jejich normou je žít tady a teď – a oni to dělají s roztomilou důsledností, která je ale právě a zas jen výrazem jejich životní filosofie. Právě tento autorský přístup mi připomněl Mimozemšťany v Guslaru – ačkoliv se od sebe Vojslavice a Guslar od sebe liší asi jako indiánská osada od jihočeské vesnice. Zároveň je poznat i rozdíl mezi dobou vznikem konceptu Guslaru a Pilipiukova mikrosvěta, rozdíl, který vedle časového rozměru obsahuje i rozpad jednoho společenskomocenského systému.

Ještě další rozdíl mezi Guslarem a Vojslavicemi je – zoščenkovský humor Kira Bulyčova v Pilipiukově povídkách nenajdete. Místo toho tam je spousta postřehů a námětů k zamyšlení, Pilipiukův humor je spíše důsledek než příčina. A pokud budete váhat, jestli tahle knížka je vaše gusto, podívejte se na zadní stranu – najdete tam inzeráty, od Ruský traktor i s municí. Spěchá. až po Prodejna “U čtyř šmelinářů”. Jen u nás dostaneš na jednom místě: trička adidas, baseballové pálky a atrapy mobilů.

Andrzej Pilipiuk: Kroniky Jakuba Vandrovce
překlad: Pavel Weigel
obálka: Andrzej Laski
Laser books, 2002
248+5 stran, 149 Kč
ISBN 80-7193-141-1

Převzato: http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/scifi//clanky/27150_0_0_0.html


Categorised as: Recenze


Comments are closed.